Být či nebýt alternativní?

13. října 2017 v 20:15 | Máma malé Emmy <3 |  Mateřství
Zdravím všechny čtenářky / čtenáře. Dlouho byl klid a nic se tu neobjevilo - prdy nás ničí a času je málo. Plačící
Dnešní článek mám v hlavě už delší dobu, možná ještě od otěhotnění... nemám ve zvyku na věci moc ragovat, nekomentuji politiku (neb můj názor na politiky je velice vyhraněný - Je na prachy- zvracející smajlík tady není...), moc se nevěnuji sportu (manžel je hokejista, chci mít od sportu spíš klid Smějící se), facebook mám spíše jako propagaci mého cvičení a sebe sama....
Nicméně už v těhotenství jsem narazila na různé stránky a skupiny různě zaměřených "snažilek", "těhulek"..a občas mi i přes hormony zůstal mozek stát a zůstává dodnes.
Otázkou je, zda být či nebýt "alternativní"??? Co je to vlastně to kouzelné slovo alternativní... Alternativní maminky se prý koupou v řece, neholí se a rodí za svitu měsíčku na louce... i to se pod jedním článkem objevilo v komentu.
Nechci odsuzovat žádnou ze skupin, nechci se do žádné ze skupin zařazovat, podle některých maminek jsem krkavčí matka, která trápí své dítě hlady, takže skupina KRKAVČÍ MATKA mi naprosto vyhovuje. Co mi, ale v poslední době nějak chybí, je používání logiky a mozkových buněk...Všichni vás hned odsoudí, ale ani neví, proč co děláte a co vás k tomu vede.
V těhotenství jsem chtěla natočit video BLBÝ KECY na těhotné. Neustále jsem poslouchala, jak nemám cvičit, jak mám jít na rizikové těhotenství, jak mám odpočívat, válet se, jíst za dva, nechodit do práce, nejezdit autem, asi aninevylézat z postele, protože všechno je moc nebezpečný. Nejvíc jsem "tekla" z hlášek o průběhu mého porodu - to bude dlouhý a náročný porod kvůli svalům, dále to bude uřvané a hyperaktivní dítě kvůli endorfinům... Cvičila jsem naposledy ještě týden a půl před porodem a nikdy toho nebudu litovat. Porod byl v mých očích fyzicky velmi náročný, stejně jako následný kolotoč kolem miminka, nedokážu si představit, že mám 30 kilo nadváhu, žádné svaly po 9 měsíčním válení a fyzičku na dovolené (POZOR! NEODSUZUJU TÍM MAMINKY, KTERÝM SE TOTO STALO - mně šlo se hýbat, mé zdraví to dovolovalo a doktoři nebyli proti, není to univerzální recept pro všechny maminky!!!)
Samostatným tématem jsou porody...nebudeme si nic nalhávat, porod není nijak příjemnou záležitostí, kterou by šlo přežít s otevřenou myslí a úsmšvem na rtech (pokud to někdo tak měl, gratuluju a upřímně závidím!). Moje ségra je porodní asistentka, takže její práci sleduji již několik (možná desítek) let. Osobně ji obdivuji, s jakým nadšením, láskou a s jak velkým úsměvem dokáže pracovat téměř 24 hodin denně. Denní, noční, ranní.... bez dne volna... usměvavá a hodná na maminky křičící, nadávající a rodící. A pak přijde někdo, kdo má pečlivě vypracovaný porodní plán, nechce žádné medikamenty, zásahy, chce přítmí, vonné olejíčky, relaxační muziku a tlačit pomalu vzhůru nohama... když jde do tuhého, je ta dotyčná schopná se zhádat, aby nedošlo k tomu či tamtomu a dodržet svůj porodní plán. Dojde k ohrožení jejího zdraví i zdraví miminka a porodní asistentka ač za vše zodpovědná, musí mít stále na tváři ten chápající úsměv...
Proč se pleteme do práce odborníkům, kteří ví, co dělají? Budeme v budoucnu chodit do restaurace a radit kuchaři, jak to má uvařit? Budeme si chtít dokonce vrtat zuby doma? Chápu, že dnešní postoj lidem k doktorům je velice kontroverzní, sama s tím mám problém. Ale nejsou momenty, kdy nám nic jinýho nezbývá a komplikace průběhu ohrožují nejen nás?
Včera jsem četla krásný článek o císařských řezech - počet plánovaných císařských řezů rapidně stoupá. Přestože riziko úmrtí matky je 8x vyšší než při přirozeném porodu.... Základem je prý neinformovanost maminek. Někdy mám dojem, že je to až přeinformovanost. Všechny maminky už jako těhotné sledují různé internetové diskuze, kde si radí maminky navzájem - podle mého si neradí, ale buď se straší nebo se utěšují. Maminky na předporodních kurzech se specialistkami ubývají, proč někam chodit, když si všechno můžu přešíst v klidu doma. Aha, porod bolí, aha, nastřihnou mě, protože Blaženu taky nastřihli, aha bude to trvat 50 hodin, jelikož Mařeně to taky tak trvalo... a už to jede, není divu, že po tom všem chce maminka raději plánovaný císařský řez, hezky na čas, vytáhnout vyžehlené miminko a mít neporušený "spodek". I já jsem tak v určitých momentech myslela, ale nakonec mi došlo, že pokud by to tak příroda chtěla, budeme mít na břiše kapsičku a z té miminko vyleze samo.
Já jsem třeba měla jasný porodní plán - RYCHLE A SE VŠEMA DROGAMA - taky ho doktoři nedodrželi Mlčícížádný oblbováky jsem nedostala, ani mg...prý to nebylo potřeba. Pan doktor evidentně nikdy nerodil Smějící se
Po porodu začalo druhý kolo - KOJ! Hlavně koj, ideálně tak dlouho než půjde do školy!ZamračenýTo samozřejmě přeháním, ale místy to na mě tak působilo. Koj, nekoj, nos v šátku, nesmí být v šátku, přejdi na bezplenkovou metodu, cvič s ní, masíruj jí.... Hodně z toho dělám, máme s malou celkem slušný program a chceme se zapojit i do plavání. Nicméně přemýšlím, jak je naše generace strašně ohroženáMrkajícínikdo s náma necvičil, z umělky to byl jen Sunar a Feminar, pokud kojení nešlo, šup a bylo vystaráno (za mamkou žádná laktační poradkyně nechodila ji přesvědčovat co má a nemá dělat..) naši nás nosili jak jim ruce narostli. No podle dnešních internetových zdrojů by moje generace měla být generací nemocných pajdajících "kryplíků", kteří ještě stále neumí ze sedu do stoje a jso zkrátka divní...
Nejvíc pohoršení způsobuji v očích některých maminek asi tím, že Emma spí od narození ve vlastní postýlce a prso dostává z jediného důvodu - když je čas jídla. Jelikož má velké problémy s bříškem a je schopná tři hodiny po kojení ještě zvracet - nebudu jí cpát prso každou půl hodinu,když zakňučí. Ale má pravidelní stravovací režim, který ji, pokud nepřijdou prdíky, naprosto vyhovuje. Je spokojená a usměvavá. Nemá sice ještě stále 6,5 kila, přibírá pomalinku, ale má krásné dlouhé nohy (nevím, po kom Nevinný).. Kojení je fajn, ale zacpávat brečícímu dítěti pusinu prsem kdykoliv zakňučí je pro mě prostš zvláštní. Raději ji pomuchlám a uklidním jinak.
Od Emmy jsem odešla na delší dobu v 5. týdnu - cvičit a s kočárkem jsem od prvopočátku nechávala jezdit každého, kdo měl zájem (a velice často jsem chodila v té době spát). Pokud jde maminka od prvních chvil pracovat, nikterak ji neodsuzuji, možná naopak jí závidím, neb moje práce mi návrat úplně nedovoluje (fitko ano, ale velmi pozvolný...) Nezastávám názor, že dítě patří jen do rukou matky a to pokud možno na 24 hodin denně, aby mamka byla strhaná, unavená a nešťastná. Sama jsem si vyzkoušela, jak můj neklid prodlužoval Emmy záchvaty pláče na celé dlouhé hodiny. V momentě, kdy jsem se uklidnila já, uklidnila se o 100% i ona.
Ne, tenhle článek nemá být odsuzující, pohoršující, i když vím, že mě spousty maminek hodí do kategorie krkavčí matka - jsem v ní celkem ráda. Není to článek o tom, že já to dělám nejlíp a někdo nejhůř. NE, tohle je článek o tom, že šťastná mamka rovná se šťastné dítě a to jakoukoliv cestou, kterou si k tomu zvolí. Jen, prosím, používejme zdravý selský rozum a neodsuzujme hned každého za to že něco cítí a dělá jinak, pokud to nemá reálné fatální následky...Záměrně říkám REÁLNÉ, jelikož spousty věcí nemá reálný základ.
Vzkaz pro mou dceru, jestli se dostala až sem: Emmí, jestli máš psychické následky, z toho, že jsem tě opustila na pár chvil a nechala tě s tatínkem... jestli kulháš, máš křivá záda a jednu ruku kratší, za to jak jsem s tebou manipulovala.... jestli jsi hyperaktivní (to beztak jsi, nemáš po kom nebýt!) z toho, že od malinka sleduješ s tatínkem hokej a s maminkou Simpsonovi.... jestli jsi alkoholička kvůli mým 5mg oxytocinu na konci porodu (poslední výzkumy! Úžasný) za vše se ti hluboce omlouvám! Miluji Tě celým svým srdcem a ke tvé výchově budu celý tvůj život použivat rozum a cit, nikoliv internet a odborné rady: Tvá krkavčí šílená matka! <3
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Robo Robo | 14. října 2017 v 8:38 | Reagovat

Som muz, ale tak krasne napisane slova mi dali pochopit, co sa v dusi matiek odohrava. Skladam klobuk...

2 máma máma | E-mail | 16. října 2017 v 9:17 | Reagovat

Luci, jsem si říkala,co jsi psala 2dny. Teď už mi je to jasné. Já bych tohle nenapsala ani za 2 měsíce...a to jsem se psaním živila 17 let!Jen tak dál, ale možná o něco kratší, abych to mohla v klidu číst.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama