Kouzelné slovo "mateřská dovolená"

10. září 2017 v 17:18 | Máma malé Emmy <3 |  Mateřství
Už jsem v jednom článku psala, že slovní spojení mateřská dovolená vymyslel 100% buď muž, který neměl absolutně potuchy, nebo bezdětná žena... Pojem dovolená pro mě do července roku 2017 znamenal pláž a slunce (na prvním místě), hromadu volného času, hromadu cvičení, dokončení restů všech možných druhů, kávičky a grilovačky s přáteli a výlety s mým manželem... Čili jakousi nezávislost, volnost a pohodu.
Nástup na mateřskou dovolenou jsem oddalovala jak to šlo a nechtěla jsem na ni nastoupit dřív, než budu mít ve škole vše hotové - uzavřené známky, odzkoušené maturanty... atd.
V té době jsem se strašně těšila na Emmku, už už už jsem chtěla rodit, aby Emmka byla se mnou a já zas přestala být tím prdícím, krkajícím a naprosto neschopně se valícím vorvaněm. Všichni mi tvrdili, ať si užívám krásné chvíle, kdy jsem ještě sama a já na ně pohrdavě koukala, s již jasným plánem, co všechno budeme podnikat s Emmou hned po narození... No bláhově jsem netušila, co všechno to kouzelné slovo mateřství obnáší...
V předporodním kurzu mi všechno přišlo naprosto logické, lehce přitažené za vlasy a pořád jsem spoléhala na mateřské pudy, které mi přece příroda po porodu zařídí a nebo nezařídí????
V porodnici mě ale rozhodila už první věta sestřičky: "Ták maminko, nakojte si..." COŽE, jak se to jako drží ten malej uzlíček, jak mám dát to obří prso do tak malý pusinky, co když mi upadne, co když.... AU! Proč to malý tak hryže, když nemá zuby Křičící Hlavou mi zněla slova mé ségry z kurzu, jak se kojí, ale v praxi jsem opravdu neodhadla, jestli má malá v puse celej dvorec nebo nemá... a neměla... Takže moje prsa byla po dvou dnech v porodnici jako po srážce s kaktusem a tabascem... Když jsem ukazovala při poslední kontrole prsa panu doktorovi..."Jooo, to jsou ty citlivý bradavky, dobrý na sex, ale na hovno na kojení"... přiznávám, že mi moc nepomohl. Když Emmka poprvé brečela, strkala jsem jí (ač nerada, protože to strašně bolelo) pořád prso do pusy A nic... pořád brečela... Sestřička se na mě podívala: "A přebaleno máte???" no jo, však oni se "tomu" musí ještě měnit plenky Překvapenýa tak to šlo pořád dokola.. na něco jsem přišla a objevil se další oříšek. Například jsem zjistila pravidlo, že čím víc jsem chtěla aby dítě spalo, tím víc se dítěti spát něchtělo a naopak, když si já chci hrát, Emma ze zásady spí.
Od začátku neustále přicházím na to, že povinná výbava k autu je mnohem jednodušší věcí než základní výbava k miminku.. K čemu je odsávačka mléka (kterou mi asi 5 kamarádek rozmlouvalo..), to jsem zjistila hned týden po porodu - ale bohužel až poté, co jsem měla antibiotika na zánět prsu... No dodnes jsem chodící mlékárna, mlíčka máme plný mrazákÚžasný Všechny ty nosítka, šátky, kapičky, čepičky (ty naše slečna ze srdce nenávidí), mastičky a olejíčky mi o teď přijdou jako španělská vesnice. Když čtu debaty na internetu, často si říkám, že jsem krkavčí matka. Vystačíme si s obyčejným vybavením (no dobře, až na houpací a hrací lehátko, to jsme milé Emmě nemohli odepřít Usmívající se), jednou značkou kosmetiky, obyčejnou rybilkou atd...
Ne, neříkám, že jsem výjimka a všechno dělám jinak, to je spíš jen reakce na různé alternativní přístupy.
Ano, kojím, ale do pěti let to určitě dělat nebudu a přiznávám sama, že kvůli Emmky neustálým problémům s bříškem, které nás zahnaly až na pozorování do nemocnice, neustále koketuji s variantou přejít od kojení na umělou výživu. Ať sním, co sním, po všem ji bolí bříško, ať piju čaje nebo nepiju, ať jí dávám kapičky x druhů, hřejivé polštářky, skáčeme na balónu v šátku, neskáčeme, masírujeme, nemasírujeme.. nedokážu vypozorovat, proč jsou některé dny bez problému a některý dny jsou prořvané od rána až do večera... nicméně jsem tvor od přírody velice líný a vyhovuje mi "příprava" mateřského mléka, kdy se jen odvalím z postele na gauč a tasím ňadro hladovému dítěti. Stále tedy vyčkávám, nicméně sama jsem dítě krmené uměle (nechtěla jsem pít ani boha mateřské mléko...) a žiju, netrpím, jsem oka (relativní pojem Smějící se) Nicméně nejsem druh maminky, která má dítko u prsa 24h denně a kdykoliv malá kvíkne, stavím ji k prsu (možná i pro ty strašné problémy s bříškem). Od začátku jsem se snažila nastolit jakýsi režim, a světe div se, zatím se nám to relativně daří. Ono nám to něco poruší, já vím, ale snažím se aby Emmka respektovala mě a já respektuji ji a obě respektujeme tatínka a on nás. Není to jednoduché, ale spokojená matka znamená spokojené dítě a u nás se to potvrdilo 100%. Když měla Emmka záchvat pláče a já s ní, krom toho jsem ještě byla opocená jako v sauně a klepající se tvor, nepovedlo se mi ji utišit někdy až přes dvoje kojení. Když jsem se uklidnila já a začala jsem některé chvilky taky trávit jinak než jen s ní na ruce, začal se náš vztah velice vyjasňovat. Asi už teď je to o čemsi jako respekt a tolerance. Několikrát týdně (samozřejmě jak nám to podmínky dovolí) si zdrhám zacvičit a to již od 5. týdne po porodu (jelikož mi to zdraví umožnilo). Chodíme spolu nakupovat, jezdíme už teď na výlety, trávíme čas spolu, ale nebojím se ji ani nechat na hlídání osobám, kterým bezmezně důvěřuji. Tak a teď jsem pohoršila hodně z vás a jsem za krkavčí matku.. Ale což, když vidím Emmky úsměv a umím ho oplatit, evidentně se nám tenhle systém vyplácí Mrkající
Nebudu se snad ani rozepisovat o tom, co mi mateřství vzalo, na prvním místě je ta již zmiňovaná svoboda, jakože si teď jdu tam a tam ... nejdu - musím přemýšlet v kolik kojím a kdyžtak vzít píďalinku s sebou. Od porodu jsem neshlédla ani jeden film, ani jeden pořad do konce, nebyla jsem si přečíst zprávy na záchodě (10-20 minut...), nevypila jsem jediné kafe v klidu (samozřejmě bez kofeinu!), nesnědla jsem jediné jídlo pomalu a s chutí .... zkrátka všechno se točí kolem otázky, kdy se to dítě zase rozeřve.. A to máme klidné dítě, rozhodí jí jenom ta bolest bříška.

Je na čase se ale zamyslet nad tím, co mi mateřství dalo... a to je asi to nejhlavnější. Mateřství mi dalo krásnou zdravou holčičku! Malou bytost, která je na mně, zatím, plně závislá, bezmezně mi důveřuje , ráno (a nejen ráno) a když je spokojená na mě tasí bezzubej úsměv od ucha k uchu. Malinkatou bytost, která bude odrazem mě a mého manžela, naší lásky, našeho porozumění, naší tolerance a hluboké úcty (opravdu to všechno ve vztahu máme). Mateřství je o tom, že máte konečně něco,co je jen vaše a nikdo vím to už nikdy nevezme!
(...ehm... Emmy budoucí manžel bude muset projít sáhodlouhou bezpečnostní prověrkou!!)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama