Porod.... můj největší strašák

29. srpna 2017 v 21:54 | Máma malé Emmy <3 |  Jak to všechno začalo aneb těhotenství...
POROD... od malička největší strašák, jeden z důvodů proč jsem nechtěla mít děti a něco na co jsem se zaměřila jako na středobod všeho. Nesnášela jsem, když mi někdo vyprávěl o tom, jaký to je. Jaký to asi může být? Brečím i u vytrhávání obočí. Během tetování omdlívám a injekce? NIKDY!
Jenže v posledních dnech mého těhotenství jsem si strašně přála porodit, byla jsem nesoběstačnej, 18 - 20 hodin spící vorvaň. Pořád jsem se ptala, jak to poznám, že rodím? Co ta voda? Je jíhodně když praskne nebo jako co?
Jasně mi ségra řekla - neboj, to poznáš! Eh,poznala jsem.
Ještě v úterý 4.7. (den po termínu) jsem byla na ozvách a paní doktorka mi řekla, že to nejde říct na 100%, ale že se podle ozev nic neděje a pravděpodobně to vydržím ještě do otevření varské porodnice. Ono to totiž bylo celý strašně 'dobře' naplánovaný. Moje ségra - nejlepší porodní bába na světě - NA DOVOLENÝ. KV porodnice - jediný místo, kde jsem někoho znala a kde jsem důvěřovala - ZAVŘENO! Abychom s manželem oslavili, že se nic neděje, šli jsme se ještě podívat na festivalový ruch - dlooouhá procházka.
No překvapilo mě, jak mi to chození najednou šlo.
V půl jedný ráno mě probudila bolest břicha, no nic, zaspala jsem to, takže to není ono. Aha, za hodinu zas... a to už zaspat nešlo. Naproti posteli jsme měli digitální budík... Tak buď jsem paranoidní a nebo se něco děje. DĚLO! Každých 7 minut se dělo.... Vzbudila jsem manžela - budil se se slovy "rodíme?" RODÍME... teda já! Nicméně jsem ho uklidnila, že nemá cenu ještě nikam jezdit, 7 minut je o ničem... psala jsem kamarádce, že už to začalo, psala si se mnou chudák celou noc, byla ve stejné fázi těhotenství a už jí nešlo spát (pak jsme zjistily proč :)) volala jsem mamce,jak se to pozná...
Od první kontrakce do pěti do rána jsem byla ve sprše, před sebou hodiny a sledovala rozestup kontrakcí. Naše kočka si o mně myslela, že jsem idiot. Z horký vody se nám zamlžila i okna v kuchyni. V pět ráno jsem zavelela,že jedeme - kontrakce po třech minutách mi dávaly slušně zabrat, ale vnímala jsem, že to ještě nebude tak žhavý, nicméně jsme jeli. Nikdy mi Sokolov nepřišel tak strašně daleko!
Nejvíc mi v hlavě uvízla věta, když jsme zvonili na oddělení.. Porodnice prosím.. "já mám asi kontrakce a rodím" :D prej asi...
Jelikož mám nad sebou strážného anděla, už o mně na oddělení věděli (děkuji Haničko!). V kontrakcích po třech minutách jsem měla nehybně ležet 15 minut na ozvách - A TO MÁM JAKO UDĚLAT JAK... Malá si opět udělala svůj názor a ani se nehla... takže dalších 15 minut... když dorazil doktor s "divným" jménem... a velice zvláštním přízvukem - kulila jsem na manžela oči, že jako ne,jedeme domu, to je zbytečný. (poznámka, než dojde k nějaké mílce - pan doktor Dovan Taras byla nakonec naprosto skvělý a dodnes se mu v duchu omlouvám za první myšlenky a také mu děkuji za to, jak se ke mně během porodu choval a jak moc mi pomohl!)
Fajn, otevřená jsem byla jen tak lehce, žádný cenťáky, jako něco se děje, ale.... no to jsem pochopila až časem, že tohle ještě byl takovej předkrmíček. :D Na "hekárně" jsem byla cca tři hodinky, mezi kontrakcema jsem si svěže konverzovala... No a proč moje kamarádka nemohla spát jsme pohcopily obě kolem osmé - praskla jí voda a neměla jedinou kontrakci. Já zas měla kontrakce, ale nepraskla mi voda :D
V pl desáté přišla vizita a hurá, šlo se na to. Když to vezmu zpětně, nebylo to tak zlý, dvě hodiny jsem se válela v horký vaně, kde mi manžel ještě proudem vody masíroval záda. Tsss. Takový lázně to byly :D Ve 12 jsem ale pochopila, že to byl jenom začátek, začalo se mi tak nějak chtít tlačit. Otevřeno, sestupujem. Školeně jsem se porodní asitentky zeptala, jestli se teda jedná o druhou dobu porodní (vím od ségry co to je ne? :D) Ano, když to chcete takhle. Dobře, zeptala jsem se jinak - porodím ještě dneska? :D
Porodní asistentka a manžel si se mnou stejně užili... Několikrát jsem se asistentky ptala, jestli mi může dát nějaký drogy, že to bolí jako kráva.. Prej jsem se měla uvolnit, otevřít se tomu, pak se to prej snáší líp. Jako COŽE? Otevřít, snáš líp, tvl, prašťte mě klidně pálkou po hlavě, hlavně ať to takhle nebolí. Ptala jsem se asistentky, kolikrát jako rodila, že tomu tak rozumí... ODPOVĚDÍ BYLO 3!!! Takže evidentně věděla o co go...
Drogu jsem nedostala ani jednu... Během porodu jsem řvala hlášky typu: Končíme, kašlu na to jdeme domu... Chci pauzu, aspoň na hoďku se vyspat, pak to dokončíme... Malá neleze, já to vím, ona tam chce zůstat.. No jako točit mě někdo, asi se pobaví.
Při jedný z kontrakcí mi praskla plodová voda a já jsem konečně pochopila, že americký filmy v jedný věci nelžou :D nicméně jsem se chytře zeptala, co to jako bylo... No co to asi mohlo být :D prasklý potrubí těžko.
Ke konci jsem měla jedinej problém, byla jsem unavená a i moje děloha měla pocit, že na to pečem. Kontrakce slábly a prodlužovala se doba. Jediná chemie byla teda troška oxytocinu a pak to byl neskutečněj mazec, slyšela jsem jenom tři základní údaje - hlava, ramena a pak řev jako kjávu.
Vždycky jsem si ten moment představovala ... tady u nás teda americký filmy kecaly. Vždycky jsem myslela, že až se malá narodí, bude to pecka a oba s manželem budeme bulet jako želvy... no... já se začala smát na celý kolo, protože to byla úleva neskutečná. Malá byla fialovo.. oteklá.. uřvaná... a ... jako no byla moje (promiň Emmí :D) ale hlavně ta úúúleva.
Hned poté začaly moje otázky - s nástřihem? NE! Takže nebudeme šít?? BUDEME! Cože? Takže drogy sem! Tam mě šít bez umrtvení nebudete, nenene! Kolik stehů - no to mi pan doktor ani nepřiznal (uvnitř nevím, ale zvenku jenom dva, uf). Pan doktor zavelel, že jsem ještě mladá, mám sympatickýho manžela, tak to zapošije tak, že to bude vypadat líp než před porodem :D Ale jo, dneska musím uznat, že nevím, že jsem rodila a když koukám na malou, je mi divný, že jsem spodem procpala něco takovýho :D
Po šití mi dali zase malou, aby se zkusila přisát. No, zkusila, doputovala k prsu a zakousla se tak, že jsem podobnou bolest nezažila snad ani při tom porodu. Jejda.
Pak mi ji odnesli, manžela poslali domů a já mohla rozeslat milion smsek, s tím, že jsem máma.
MÁMA...máma.. jako jo, smsek bylo hodně, ale vlastně přiznávám, že mi to ještě nedošlo, snad asi ani teď a tehdy ani náhodou.
Celej život jsem se zaměřila na ten porod... ale nikdy mě nenapadlo, co bude potom. V porodnici mě pobavilo, když mi malou donesli se slovy "nakojte si".. a jak se to sakra jako asi dělá.. První plínku jsem převlíkala, když byla malá podělaná až na záda - no jako jak mě mohlo napadnout, že může brečet protože je pokaděná :D dupačky a bodýčka přes hlavu - to byla jedna místnost pevnosti Boyard.
O šestinedělí se snad ani rozepisovat nebudu... fuj. Když jsem o něm poslouchala v kurzu, říkala jsem si, že ženský všechno hrozně hrotí. Těhotenství, touhu po něm, přípravy... no... jako... Setlo mě to neskutečně. První dva týdny jsem přemýšlela, jestli je to celý dobře. Jestli to tak má být. Potkal mě "vstřel", z toho zánět, byla jsem na všechno neskutečně nepřipravená. Teda, teorie by mi šla (díky ségro!) ale praxe byla na hovno. Spíš takovej pokus a omyl a že těch omylů bylo. V momentě kdy jsem sledovala manžela jak si s malou jede bomby, tak jsem si říkala, že matka měl být on (dodnes si to někdy myslím, ale prsa mám přeci jen já).
Nidky jsem nevěřila kecům, že na porod člověk rychle zapomene - JE TO PRAVDA. Nemusela bych to jako absolvovat příští týden znova. Ale všechno porběhlo bez problémů, komplikací, já si dokonce hodinu po porodu sedla k večeři (a to moje mamka nemohla dva týdny :D)) Dneska mám pocit, že jsem nerodila, jediný co mi to připomíná je moje slečna a to ohavný povadlý břicho. (který když jsem viděla v zrcadle hned po porodu, napadlo mě, že mi tam muselo rozhodně zůstat ještě druhý mimi :D))
A tak to všechno začalo... MÁMA, TÁTA a EMMA.. Emma má mámu, máma má Emmu a všichni se máme, protože se rádi máme. A když k tomu máme ještě pokaděný plíny a prdy a krkany jako chlap, jsme happy rodina.
DOBROU NOC z Košic <3
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ajailliods Ajailliods | E-mail | Web | 28. července 2018 v 2:22 | Reagovat

Compression  est comment  poupe  votre sang pousse contre les parois de vos arteres lorsque votre coeur  determination  pompe le sang. Arteres sont les tubes qui transportent prendre  offre sang loin de votre coeur. Chaque  age votre coeur  bat, il pompe le sang  tout au long vos arteres a la reste  de votre corps.
https://www.cialispascherfr24.com/trouver-du-cialis-sur-le-net/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama